Přechod hřebene západní části Nízkých Tater 3.–5.7.2005 

aneb pár poznámek začínajícího „hřebenovkáře“ pro podobně postižené

3.den 

5.7.05

Probouzíme se asi v šest hodin, balíme a odcházíme na snídani. Měli jsme ji domluvenou na sedm hodin, čas je přesně dodržen. Máme výbornou vaječinu s cibulí a posypanou paprikou. Jdeme si do sušárny pro pohorky a vydáváme se na cestu. Sušárna je maličká místnůstka, kde je každá bota napíchnuta na jakási kovový trn, který je teplý a botu dokonale vysuší. Některé věci jsou prostě geniální a nemají ani žádný mikroprocesor :). Vzhůru na hřeben v krásném ránu, směr Čertovica. Od chaty stoupáme na hřeben Králička se stejnojmenným vrcholem (1807 m.n.m.). Poslední pohledy zpět na Ďumbier a jeho hřeben, který se táhne nad chatou. Dobře je patrný uzavřený chodník z vrcholu, který již zarůstá trávou a tím brání další erozi. Chata je nyní jako malá tečka uprostřed holého hřebene, jen sfouknout.  Pěšina se vine trávou, občas kámen, občas hustá kosodřevina. Vrchol se obchází a začínáme dost prudce klesat do Kumštového sedla přes Panskou hoľu. Hřeben je dost "zvlněný", tím myslím nahoru a dolů. Začínají se objevovat výhledy na východ, horské hřebeny jsou jako vlny na moři, úplně jiné než ty v západní části, jsou zalesněné a táhnou se jakoby napříč. Vzadu uprostřed ostatních kopečků se modrá Kráľova hoľa. Vystoupíme na poslední vrchol našeho přechodu, Lajštroch (1602 m.n.m.). Stezka se vine kosodřevinou, občas dost hustou. Začínáme klesat a louky vystřídá brzy les. Objevují se první padlé stromy přes cestu, které se musí obcházet pěšinou přes borůvčí. Těsně nad Čertovicí vidíme první souvislý lesní polom. Stromy jsou polámané jako párátka. Takovéto polomy se táhnou až k sedlu Priehyba asi uprostřed východní části hřebene Nízkých Tater. Prudce sestupujeme až do sedla Čertovica. Potkáváme se zde se starými známými z hřebene, nesehnali včera nocleh na Chatě M.R.Štefánika, tak se rozhodli dojít až sem. Prý byli úplně hotoví nečekali, že je to ještě takový kus. Škoda, že se nedá pokračovat kvůli polomům po hřebeni dál a dojít dnes k útulni Ramža. Snad se na tu Kráľovu hoľu ještě někdy dostaneme!

I letos děkuji Martinovi za skvělou společnost.

Michal, léto 2005

zpět           na začátek