Přechod hřebene západní části Nízkých Tater 3.–5.7.2005 

aneb pár poznámek začínajícího „hřebenovkáře“ pro podobně postižené

 

2.den 

4.7.05

V podkroví útulně Ďurková pod Chabencom se spalo opravdu výborně. Sluníčko venku svítí, chatár už dávno zatopil a vaří vodu na ranní čaj a kávu. Vstáváme jako jedni z prvních. Balíme, hodně našich spoluspáčů má ještě půlnoc. Konečně jsem nasoukal spacák do obalu. Přesouváme se dolů do lokálu. Vydatně posnídáme z vlastních zásob a zapijeme opět výborným bylinkovým čajem. Trochu namazat obličej a již docela spálený nos vypůjčeným opalovacím krémem a můžeme vyrazit. Krátké poděkování Ďurkovi z Ďurkové za nadstandardní možnost složit hlavu po včerejším celodenním putování a vzhůru (doslova) za dalším dobrodružstvím.

Od útulni stoupáme zpět na hřeben, který nás vede k dosud nejvyšší hoře našeho putování, na Chabenec (1955 m.n.m.). Objevují se prbní skalky a mohutný skalnatý hřbet Chabence je co by kamenem dohodil. Na samotný vrchol se musíme vydrápat po docela prudké pěšince mezi kameny. Vrchol je skalnatá špička, kde někdo vynesl prkno a udělal malou lavičku. Opravdu exkluzivní vychutnání zcela exkluzivního výhledu. Při pohledu zpět je vidět skoro celý hřeben, který jsme zdolali včera. Východním směrem se přímo před námi tyčí majestátní rozsocha Skalky (1980 m.n.m.). Dále na východ, přímo proti rannímu slunci se klikatí hlavní hřeben s již dvoutisícovými vrcholy - Derešmi, Chopkem a Ďumbierem. Na vrcholu Chabence jsme úplně sami, zdržíme se tu o něco déle než na jiných vrcholech. Hned po ránu taková pecka pro naše smysly!

Výstup na Chabenec, zpětný pohled na hlavní hřeben a útulňu Ďurková   Cesta na Chabenec   Na Chabenci   Pohled z Chabence na Kotliská a hlavní hřeben, vzadu špičky Chopku, Dereší a Ďumbieru   

Sestupujeme z Chabence. Prudce klesáme do sedla o víc než 100 v.m. po kamenité stráni. Konečně jsme dole na travnatém chodníčku a začínáme stoupat k vrcholu Kotliská (1936 m.n.m.). Před námi se otevírá kotel na úbočí Skalky. V ranním protisvětle vypadá jakoby nás měl okamžitě spolknout.  Výstup na Kotliská je vůbec celý v režii masivu Skalky, který ční výhružně před námi a spolu s Žiarskou hoľou, tvoří nejvyšší rozsochu hlavního hřebene. Na ni můžeme odbočit právě z Kotlísk po žluté značce. Kotliská jsou ze tří stran obklopeny hlubokými kotly, při pohledu do nich nás napadají různé chmurné myšlenky, zvláštní místo. Hlavní hřeben se zde stáčí doleva téměř v pravém úhlu a prudce klesá do Krížského sedla (1774 m.n.m.).  Zde se z hřebene odpojuje modrá značka, která po jižní straně traverzuje celý vrcholový hřeben a vede až téměř k Chatě M.R.Štefánika. My však pokračujeme dál na Poľanu (1889 m.n.m.), nevýrazný vrchol hlavního hřebene, ze kterého však odbočuje severní rozsocha vrchu Bôr. Opět příjemný travnatý chodník nás vede až na plochý vrchol a navazuje širokým obloukem již na kamenitý vrcholový úsek celé hřebenovky. Poprvé můžeme obdivovat severní skalnaté srázy Dereší. Chodník pomalu stoupá, samozřejmě, jak je zvykem, nahoru a dolů, ale postupně se mění ráz krajiny kolem, mizí tarvnatý hřeben a přibývá kamení. Blížíme se k vrcholu Dereše (2003 m.n.m.) a vůbec do nejvyšších částí putování po hřebeni Nízkých Tater. Začíná chodník z kamenů položených na placato. Hodně lidí chodník kritizuje, že se do tohoto prostředí nehodí, že to tu vypadá jako na pěší zóně ve městě atd. Ale myslím, že z hlediska ochrany přírody je zcela na místě. Tam kde chodník ještě není, je stav eroze v okolí vyšlapané stezky dost alarmující. Eroze způsobené bohužel našimi pohorkami! tam, kde vede postavený chodník, není po erozi ani památky. Nikoho nenapadne jít mimo, i když ho kritizuje. Ale Dereše se blíží, závěrečný výstup je dost prudký. Na kamenech před námi se rozvaluje dětská výprava, množství lidí houstne, neklamné to znamení přítomnosti lanovky  na sousední Chopok (i když ne úplně na vrchol). Vrchol Dereší se ovšem nalézá až na zvláštní, asi 20m vysoké hromadě kamení, kterou jako by tu někdo vysypal z náklaďáku. Původní skála zvětrala natolik, že se rozpadla na ostré balvany, po kterých lezeme na vrchol jako kamzíci. Na vrcholu jsme kupodivu sami, omladina sem vylezla, ale asi je to tu moc nebavilo, tak lezli zase rychle dolů. Chopok, další, ale větší, taková hromada balvanů je před námi jako na dlani, pod kupou se krčí Kamenná chata a všude se hemží plno lidí. Pohled z Dereší na sever je úchvatný, celá Demänovská dolina pod námi jako na mapě, dále je vidět kousek Liptovské Mary a Západní Tatry. Prudké skalnaté srázy dolů magicky přitahují pohled, až naskakuje husí kůže závratí. Ale je poledne a hlad se hlásí o slovo. Rychle dolů a odpočinout na Kamenné chatě pod Chopkem (2023 m.n.m.). Musíme se dostat zpátky na chodník, který nevede na vrchol Dereší, ale obchází ho. Cesta pod vrchol Chopku opět nejdříve klesá, nevede přímo po hřebeni, ale po jižní straně, aby mohla poté stoupat až téměř ke Kamenné chatě (2000 m.n.m.).

Kotel pod Skalkou při sestupu z Chabence   Pohled z Kotlísk na Poľanu a jižní stranu hlavního hřebene   Skalka z Kotlísk   Kotliská z Krížského sedla   Na vrcholu Poľany Chopok a Ďumbier z Dereší   Demänovská dolina z Dereší   Severní srázy Chopku   Dereše z cesty pod Chopok   

Čím blíž k Chopku, tím více potkáváme lidí, co využili lanovku a k Dereším se jdou jen tak projít. S velikými batohy tu působíme zvláštně, všichni jdou polehku a nejsou spocení jako my. Tady je myslím chodník úplně na místě, ta spousta lidí by hřeben úplně zdevastovala. Konečně vystoupáme až ke Kamenné chatě, vlastně ke směrníku, odkud je ke Kamenné chatě již jenom jedna minuta. Uvelebujeme se na terase, dávám čepovanou kofolu a sladké knedlíky plněné marmeládou. Jsou skvělé. Z terasy je krásný výhled na hřeben směrem k Dereším. Sledujeme lidské hemžení a vyhříváme se na sluníčku, když zrovna nefouká neustálý studený vítr. Poprvé obědvám ve výšce přesně 2000 m.n.m. Po dopoledním putování chutná dvojnásob. Uvnitř v  restauraci je provoz skvěle organizován, a tak i přes veliké množství hladovců, se na nic dlouho nečeká. Nabídka jídel je dost dobrá, pestrá co do sortimentu a za rozumné ceny. Toto je naprostá výimka podobných zařízení (alespoň mnou navštívených). Oproti jiným zařízením na Chopku ovšem úplný unikát. Vedle ohyzdné meteorologické stanice chátrá stanice lanovky, která není v provozu a vypadá, že již asi nebude. Toto si tak pěkné místo nezaslouží. Vrchol Chopku se nalézá opět na hromadě kamenů, ovšem vyšší než Dereše. A vede tam chodník, který je opravdu v obležení turistů. Po obědě vyrážíme nahoru. Jako vždy a všude se najdou němečtí důchodci, veselí a v pohodě. Chtěl bych se toho také dožít a cestovat v důchodu někam do levných zemí a jezdit tam lanovkou! Kupodivu, nahoře je docela klid, nikdo se tu nezdržuje příliš dlouho, protože opravdu dost fouká. Máme dost času kochat se výhledy do všech světových stran. Dereše, Demänovská dolina, Západní Tatry, nekonečné moře kopců na východě a hlavně si poprvé můžeme vychutnat skalnatý Ďumbier, který je téměř na dosah. Skalnaté severní svahy Chopku. Sestupujeme dolů a vydáváme se dál, cílem je nejvyšší hora Nízkých Tater Dumbier (2043 m.n.m.). Prudce sestupujeme po kamenných polích, kde se v nich chodník často úplně ztrácí. Po prudkém sestupu jdeme po skalnatém hřebeni a stále klesáme až do Demänovského sedla (1756 m.n.m.), kde se opět na chvíli objevuje tráva. Ale pouze na chvíli. Před námi se tyčí sklnatý vrchol, který ovšem není Ďumbier, jak jsme si mysleli, ale Krupova hoľa (1921 m.n.m.), což je první vrchol skalnatého masivu Ďumbieru, jehož vrchol je asi uprostřed hřebene. Vystoupit na vrchol je možné z Krupova sedla po stezce, odbočující z hlavní hřebenové trase. Do Krupova sedla je to docela do kopce, opět pouze ve skále, posledních pár desítek metrů je doslova do střechy a s plným báglem je to "něco". Dlouho se nezdržujeme a  docela snesitelným stoupáním vystupujeme konečně na Ďumbier. Dřevěný kříž na vrcholu je masivní a docela nový. Vrchol je sice kamenitý, ale plochý a dají se najít příjemná tarvnatá místa, která využijeme k natažení těla a odpočinku. Chopok na západě vypadá úplně jinak než od Dereší, zvedá se majestátně z Demänovského sedla a vůbec už nevypadá jako hromada kamení. Dříve značka pokračovala po hřebeni Ďumbieru dále a vedla až k chatě M.R.Štefánika. Z důvodu značné eroze musela být cesta uzavřena a proto je z Krupova sedla na Ďumbier pouze odbočka. Při sestupu je více času nahlédnout mezi skalníma průrvama do severních kotlů pod Dumbierem, skalnaté stěny spadají zde téměř kolmo padají dolů, v úžlabinách se stále ještě bělá sníh. Z Krupova sedla nás dnes čeká již jen sestup po kamenitých polích jižních svahů Ďumbieru až k chatě M.R.Štefánika. Po slabé půlhodince jsme tam. Před chatou návštěvníci vychutnávají točené pivo z okénka, pohoda. Jdeme se ubytovat. Do lokálu je vstup s batohy zakázán. Chatár ověřuje, zda máme rezervaci a poté nás zapisuje do sešitu (nejdůležitější činnost). Cena za nocleh je 200,- Sk plus 70,- Sk za snídani. Nemůžeme se zbavit pocitu, že zde chybí něco, co měl Ďurko z Ďurkové. Budeme spát v osmilůžkové izbe, všechny jsou stejné. Jednoduše zařízené pokoje a patrové postele. Umývadlo. Sprcha a WC jsou na chodbě. Moc se tu nezdržujeme a rychle na večeři. Kotlíkový guláš je výborný, pivo je horší. Okupujeme zásuvky a dobíjíme mobily a foťáky. Venku se červená zapadající slunce, ale je tam zima, takže zůstáváme vevnitř. Restaurace se pomalu plní příchozími, s některými se potkáváme již od včerejška. Na noc bude zcela plno, kdo si nezamluvil nocleh předem, má smůlu. Chatár není ani ochotný nechat lidi přespat v lokále, tak jak tomu bylo třeba v Chatě pod Chlebom, kde se srazily stoly a lavice a vešlo se spousta lidí. Popíjení dlouho do noci má přednost. V okolí chaty se nesmí stavět ani stany, nejbližší nocleh je až v sedle Čertovica, ještě asi dvě a půl hodiny po docela "zvlněném hřebeni". Obličeje nám žhnou, nos mám totálně spálený, slunce tu opaluje i přes mraky! Jdeme brzy spát. Protože teplá voda teče až od čtvrt na devět (přesně), chvilku si postojíme ve frontě a smyjeme prach cest. Neusíná se dobře, řev z lokálu se nese komínem jako zvukovodem. 

Chopok a Kemenná chata   Havaj na terase Kamenné chaty   Pohled z Chopku na Dereše a dál na hřeben   Ďumbier v celé své kráse z Chopku   Demänovské sedlo pod Krupovou hoľouCesta na Ďumbier   Ďumbier   Chopok a Dereše z Ďumbieru   Vysoké Tatry z Ďumbieru   Severní kotle Ďumbieru s malým plesem  Tři špičky - kámen na Ďumbieru, Siná a Velký Choč   Severní stěny Ďumbieru   cesta na Chatu M.R.Štefánika z Ďumbieru   Chata M.R.Štefánika

 

 

 

zpět           pokračování na další straně - 3.den

 

 

michal.vavrik@seznam.cz