Přechod hřebene Kriváňské Malé Fatry 20.–22.7.2004 

aneb pár poznámek začínajícího „hřebenovkáře“ pro podobně postižené

 

 

Konečně den D 

21.7.04

Bufet se otevírá přesně v půl osmé. Ohřáté párky a čaj ke snídani, bohužel čerstvé noviny nemají, ale v této nadmořské výšce se to omlouvá. Balíme a vyrážíme.

Nemusíme se vracet zpět do Snilovského sedla, z chaty pokračujeme dál po žluté značce zpět na hřeben.  I dnes je to po ránu docela slušný výšlap, za půl hodiny jsme v sedla za Hromovým. Začíná docela foukat, mračna se valí přes Velký Kriváň, údolí dole jsou v oparu. Uzoučký hřeben před námi nese název Stěny, a opravdu, po obou stranách od chodníku travnatý svah prudce klesá dolů snad stovky metrů. Vlevo se otevírá impozantní pohled do obrovského kotle pod Chlebem,  vpravo začíná výhledu dominovat téměř pravidelný kužel Stohu. Tento úsek hřebene je skoro odpočinkový, pomalu klesá až  na Poludňový grúň (1460 m.n.m.). Zde můžeme prudce sestoupit k Chatě na Grúni, opačný výstup ale nikomu nezávidím. Mezitím se vyčasilo a my sestupujeme dále až do Stohového sedla (1230 m.n.m.). To už se před námi tyčí Stoh (1608 m.n.m.) v celé své majestátnosti a přímo vybízí k jeho zdolání. Magická travnatá homole se dá sice traverzovat po žluté značce, ale to není nic pro nás, my se zlákat snazší cestou nenecháme. 

Zpět na hřebeni - v sedle za Hromovým (1550 m.n.m.)   Ve Stěnách   Stoh (1608 m.n.m.) při sestupu do Stohového sedla     

Stoh nám dává hned od počátku jasně najevo, že je to sice kupa trávy, ale zato vysoká a hlavně pořádně strmá. Měkká až blátivá pěšina nás vede řídkým lesíkem prudce nahoru, po oddechu ve Stěnách je to opět pořádná makačka. Vystupujeme ke směrníku, kde doleva odbočuje žlutá značka,  po které můžeme Stoh traversovat  přímo do sedla Medziholie mezi Stohem a Velkým Rozsutcem (1610 m.n.m.). My však vyrážíme nahoru po červené. Končí lesík a začíná tráva, vrchol Stohu se radši schovává za obzorem. Konečně zdoláváme tu nejprudší část kopce. Vykoukl vrchol, na který stoupáme po pěšince kopírující jeden z několika hřbetů jakoby podpírajících masiv hory. Vysoká tráva se vlní ve směru prudkého větru a vrchol je občas zahalen do nízkých mraků. Jsme nahoře. Na vrcholu ční osamocený směrník a jinak nic. Absolutní samota. Občas je možné přehlédnout velkou část hřebene, pokud se přes něj zrovna nevalí odněkud zdola mračna. Impozantní je výhled na Velký Rozutec, který je stejně vysoký jako Stoh, a i když je na hlavním hřebeni, působí jako samostatné obrovské skalisko.

Na vrcholu poobědváme něco z vlastních zásob a hajdy opět dolů. Musíme dát pozor, abychom omylem nešli  stejnou cestou, pěšiny nahoru a dolů svírají úhel pouhých 45°. Cesta dolů se zdá nekonečná, je delší než výšlap nahoru. Kolena dostávají zabrat. Sestupujeme do sedla Medziholie, které je níž, než Stohové sedlo. Jsme přímo pod Velkým Rozsudcem.

Velký Rozsutec ze Stohu    Velký Rozsutec ze Stohu       

Čeká nás poslední vrchol naší cesty. Ale zato vrchol, jak se patří. Tak, jako na začátku, tak i na konci hřebenovky nás čekají vápencové skály. A zdola nám připadá, že se jižní stěna Velkého Rozsutce vylézt vůbec nedá. Je asi jedna po poledni a vysvitlo slunce. Cestička na Rozsutec je samý kámen, slunce se opírá do bílé skály a my lezeme do stále strmějšího kopce. Občas zakrslá borovice. Na těžších a skoro kolmých úsecích jsou nataženy řetězy, které pomáhají částečně ulehčit nohám a zapojit také ruce. Kolem občas se ztrácející cestičky padají skály téměř do sedla, ze kterého jsme vyšli. Raději se tam nedívat. Rozeklaný vrchol se vypíná přímo nad námi. Horko je nesnesitelné. Ještě poslední řetěz a římsa akorát tak na projití pod šikmou skálou, vidina konce útrap je silnější než propast pod římsou. Ještě pár balvanů a malý řetízek a jsme na vrcholu. Nikde žádný stín, ještě že fouká příjemný vánek. Úžasný výhled.

  Velký Rozsutec ze sedla Medziholie    Cesta na Velký Rozsutec        

Celý hřeben až po Malý Kriváň máme před sebou jak při výhledu z rozhledny. Stále se ještě přes něj převalují mračna, hřeben je temný, jenom občas slunce jak reflektor ozáří jeho část. Nejblíže je samozřejmě tajemný Stoh, za ním Stěny a Chleb s Velkým Kriváněm. Při pohledu dolů je vidět sedlo Medziholie, ze kterého se rozbíhají vyšlapané pěšiny do několika směrů. Při pohledu na sever je vidět osamocený Malý Rozsutec (1343 m.n.m.) a kolem celé skalnaté království rezervace Rozsutce pod námi, jemuž uprostřed vévodí hřeben Poludňových skal, táhnoucí se až nad vesničku Štefanová. Zde končí hlavní hřeben Malé Fatry, roztříštěn do vápencových skal a věžovitých útvarů.   Z vrcholu sestupujeme po severní straně, která není tak prudká jako jižní. Je mnohem více zelenější s bujnější vegetací. Noříme se do skalního města a za zády se nám tyčí rozeklaný Rozsutec. Prodíráme se kosodřevinou, uvnitř je příjemný chládek. Konečně jsme v sedle Medzirosutce (1200 n.n.m.). Slunce nemilosrdně pálí, a protože nám již dávno došla voda, dlouho se zde nezdržujeme. Značka pokračuje dál na Malý Rozutec, vypadá to na podobný výšlap jako na Velký Rozutec, ale mnohem kratší. Raději se vydáváme dolů do Štefanové (635 m.n.m.). Asi po stech metrech narážíme na pramen, kde ve stínku chvíli doplňujeme tekutiny a relaxujeme. Jsme ještě docela vysoko a do Štefanové je to kus cesty. Sestup je namáhavý na kolena, chodidla za celý den už pořádně bolí. Jdeme však příjemným lesem, částečně i podél potoka hlubokým kaňonem, který níže navazuje na známé Diery. 

Vrchol Velkého Rozsutce    Stoh a Stěny z velkého Rozsutce    Výhled z Velkého Rozsutce na Malý Rozsutec (vlevo)    Sestup z Velkého Rozsutce severní stranou    

V pět odpoledne jsme ve Štefanové a na druhý pokus se nám podaří ubytovt v pěkném soukromí za 200,-Sk. Večer skvělá teplá večeře na zahrádce blízkého penziónu vč.závěrečné  borovičky na skvělé zvládnutí výletu.

Štefanová s Velkým Rozsutcem    Štefanová a pohled na hlavní hřeben

 

A co na závěr?

Celá naše dvoučlenná výprava se jednohlasně shodla na založení tradice letních přechodů některého blízkého evropského pohoří s tím, že počet členů by se měl již příští rok alespoň zdvojnásobit.

 

Děkuji Martinovi za skvělou společnost.

 

Michal, léto 2004

Stěny-Severní vrchol

 

 
zpět                                                                                       

malafatra04@seznam.cz