Přechod hřebene Kriváňské Malé Fatry 20.–22.7.2004 

aneb pár poznámek začínajícího „hřebenovkáře“ pro podobně postižené

 

Malá Fatra je jedno z nejkrásnějších a nejdostupnějších slovenských pohoří.

Malá Fatra 04 je web o přechodu známější kriváňské části hřebene ve dvou dnech dvěma nadšenci.

1.den: Strečno - Chata pod Suchým - Suchý - Malý Kriváň - Velký Kriváň - Chata pod Chlebom

2.den: Chata pod Chlebom - Stěny -Stoh - Velký Rozsutec - Štefanová

Mrkněte i na web o přechodu Nízkých Tater 3.-5.7.2005

Super, pojedeme na Fatru!

Pokud máte rádi krásné výhledy a ještě jste nebyli na Malé Fatře, přechod hřebene kriváňské části Malé Fatry moc a moc doporučuji.

Něco málo o původu názvu "Fatra".

Pro samotný přechod hřebene počítejme celé dva dni od rána do večera a pro případné vydýchání v údolí nebo návštěvu jiné zajímavosti Malé Fatry ještě jeden.

Vůbec nejhorší (nejlepší) je začít plánovat podobný výlet již v zimě, protože se potom nemůžete dočkat. Naopak výhodou je možnost seznámit se se všemi dostupnými průvodci, cestopisy na internetu a zakoupenou mapu již v březnu znáte téměř nazpaměť. Další a nezanedbatelnou výhodou je možnost včas vyměnit členy výpravy za ty mezitím z nejrůznějších důvodů odpadlé - např. změna zaměstnání v termínu v daném termínu, podlomené zdraví ze zimních sportů, cesta do Ameriky atd. Nakonec však zjistíte, že vámi naočkovaní přátelé se těší víc než vy a máte vyhráno.

Pouze malá poznámka ke termínu uskutečnění výpravy. Za žádnou cenu se nesmí posouvat jednou stanovené datum, protože léto trvá pouze dva měsíce a pěkně je pouze pár dní.V zimě při plánování samozřejmě nevíme, které dny to budou, ale nám počasí vyšlo na jedničku, takže se nemusíte bát ( a je to možná nejpřesnější) stanovit datum odjezdu již koncem ledna.

 

Průvodce: O.Brandos a K.Balaj, Malá Fatra, Nakladatelství SKY, Vřesina 2002
Mapa:  VKÚ č.110 – Malá Fatra-Vrátna, 1:50 000

                

 A ještě docela zajímavý časopis o horách: 

 

Co si vlastně vzít sebou?

Pouze dobrá nálada nestačí, nutné jsou ještě i některé další věci. O oblečení do hor se zmíním velice krátce. Stačí nízké trekové boty, ponožky, které se neshrnou a z lepšího materiálu odvádějící  pot, určitě nějakou mikinu a větrovku, minimálně jedno tričko na den, lehké sandály nebo i cukle k přezutí na chatě. Jak je skvělé vyzout boty po celodenní túře, hodit do kouta, nechat vyskákat skunky a vyschnout! A pokrývku hlavy! Osvědčil se šátek, který brání stékání potu do očí a rovněž chrání proti slunci celou hlavu. A když začne na hřebeni foukat i v létě studený vítr, schováte si i uši a může začít třeba i sněžit a vy jste v teple. Pro ty z nás, co máme méně vlasů, naprosto skvělá věc (díky za radu slečně z Hudy Sportu v Ostravě). Opalovací krém také není k zahození, i když spálený nos a uši se sloupou docela brzy. Pláštěnku. A to vše do batohu, přibalit něco jídla, ne moc, ale hlavně minimálně 1,5l vody, kdo unese víc, tak klidně i víc. A co peníze? Na tři dny v Malé Fatře musí stačit 1500,-Sk a určitě něco českých korun jako rezervu. 

A jaká je předpověď počasí pro Martin?    Na Fatru co by kamenem dohodil :)

Predpoved pocasia :: www.meteo.sk

Jak se dostat na Malou Fatru?

Myslím, že přijet autem někde pod hory a jít dvoudenní hřebenovou túru je nesmysl. Proto je lepší využít vlak a autobus.

Nejen z důvodu dostupnosti doporučuji začít putování v obci Strečno. Rychlíkem jednoduše do Žiliny a poté autobusem do Strečna. Doporučuji vyjít na túru časně zrána, potom nás cestou nic nehoní a můžeme se věnovat krásám hor naplno, fotografovat, rozjímat, jíst a nedívat se vůbec na hodinky (máme přece dovolenou). A tomu přizpůsobit i dopravu - jedno vyzkoušené spojení vlakem a autobusem (léto 2004).

 

Kam složit hlavu?

Přechod hřebene trvá dva dni, jednu noc je proto třeba strávit přímo na hřebeni. Je to nejlepší způsob, jak neztrácet čas a neplýtvat konečnou zásobou fyzických sil při scházení do údolí. Přespat je možné (a jedině možné, jsme v rezervaci) v Chatě pod Chlebom, která je situována přímo uprostřed hřebene. Sejde se k ní cca 1km z hlavní červené hřebenové značky po vyšlapané šotolinové cestě. Doporučuji dopředu domluvít nocleh na posteli, potom  není nutné vláčet ani spacák, v opačném případě, spíte ve spacáku buďto na zemi nebo na posteli bez povlečení, ale i v tomto případě je možné si spacák půjčit. Vemte si mobil a potvrďte ubytování ještě někdy na počátku cesty.

 

Chata pod Chlebom (1415 m.n.m.):
mobil:  +421 905 861 042
ubytování: asi dva pokoje s 9 lůžky, jinak se spí v lokále na zemi, nikdo nezůstane venku na dešti
na posteli bez spacáku 200,-Sk
na posteli s vlastním spacákem 130,-Sk
na zemi v lokále s vlastním spacákem 50,-Sk
jídlo, pití: dobré ceny,  párky, polévka, teplé jídlo, čepovaný Topvar a kofola

 

Chata pod Chlebom (1415 m.n.m.) je opravdu pod Chlebom (1646 m.n.m.)                  

         

                        

Konečně den D 

20.7.04

Je čtvrt na osm a my se nacházíme v obci Strečno před otevřeným obchodem. Je možné dokoupit zásoby a na lavičkách před sousední hospodou se převléct do teplejšího či lehčího oblečení dle aktuálního počasí.

Pouze malá poznámka ke značení turistických tras. Na Slovensku se vzdálenost uvádí v hodinách, které jsou nutné k dosažení uvedeného cíle na směrníku. Kupodivu, na uvedené doby se po zkušenostech dvoudenního putování můžeme docela spolehnout. Směrníky nejsou někdy až tak nové, možná, že se na ně dívali již naši rodiče v šedesátých letech, nicméně čitelné.

Vyrážíme po červené značce směr Chata pod Suchým a následně první vrchol hřebenovky Suchý. Značka nás vede na most přes vodnatou řeku Váh. Přímo z řeky se po pravé straně na skále vypíná mohutný hrad Strečno.

Hrad Strečno z mostu přes Váh   

Ještě deset minut podél řeky a noříme se do lesa. Cesta začíná stoupat. Od této chvíle stoupáme vlastně pořád až k Chatě pod Suchým (1000 m.n.m.) a dále na Suchý (1468 m.n.m.). Na začátek cesty docela dobrá rozcvička. Abychom se dostali na hřeben, musíme ze Strečna na  Suchý překont na několika málo kilometrech převýšení asi 1100m a dechu se nedostává. Cestou míjíme odbočku na zarostlé zříceniny Starého hradu. Prvotní nadšení velí vyplýtvat něco sil a na zříceninu vylézt, bohužel, není z ní nic vidět, ale jak říkám, je to místo z kapitoly „když už jsem tady, tak proč tam nezajít“. Vracíme se na červenou značku a opět stoupáme.  Po chvíli se stezka přiblíží ke kraji prudkého srázu a před námi se otevře nezapomenutelný rozhled na celý Domašínský meandr jako z letadla. Fotky z průvodců fakt nelžou.

Domašínský meandr    

Stoupáme lesem až na vrchol Plešel, dále již po rovince a za chvilku uvidíme Chatu pod Suchým. Otevírají v deset, takže jsme v chatě první. Pohlednice, turistická známka, pivo, čepovaná kofola, jídlo. Sedělo by se dobře a venku na lavičkách ještě líp, ale příliš se nezdržujme, stačí opravdu malá svačinka, obědvat budeme až na Suchém. 

Ale kde že ten Suchý vlastně je? Že by to byla ta docela vysoká a strmá hora před námi? Je to tak, od chaty se dáme po sjezdovce nahoru a po krátké rovince po nádherné louce přímo pod Suchý. Před námi po levé ruce vidíme mezi stromy již hlavní hřeben s Bílými skalami, který vypadá, že se po něm jít nějaká hřebenovka vůbec nedá. 

Chata pod Suchým (1000 m.n.m.)    Suchý (1468 m.n.m.) na cestě od Chaty pod Suchým

Mezitím se ale začínáme drápat prudce vzhůru po sluncem vyprahlé stezce, která se klikatí kolem kosodřeviny, zakrslých jeřabin a přes bílé vápencové kameny. A když už po skoro půlhodině  nepřetržitého výstupu myslíme, že to snad nikdy neskončí, najednou jsme na plošině a ejhle, je to vrchol Suchého! Doporučuji shodit batoh, vydýchat a konečně s úžasem pohlédnout na panorama Malé Fatry v celé své nádheře. Směrem po hlavním hřebeni vidíme nezaměnitelnou siluetu Malého Kriváně, opačným směrem jsou z vrcholu vidět Martinské hole a celá Žilinská kotlina. Vychutnávejme ticho. Kolem ani živáčka. 

Po obědě vyrážíme směr Bílé skály na hlavní hřeben. Vnoříme se do kosodřeviny a neuvěřitelného množství vápencových skalek a skal, mnohokrát stoupáme a klesáme, občas dost krkolomně, sluníčko připaluje. Vyšlapaný chodník poctivě kopíruje bílé skalnaté vrcholky, když hřeben, tak hřeben.  A vždy se vynoří nový  a nakonec už i ten poslední, ale zato nejvyšší a nejprudší. Ale to už jsme na vrcholku Stratence a pomalu scházíme hliněným chodníčkem pod sedlo Priehyb. Voda (1,5l) již dávno došla ale máme štěstí, zcela nečekaně mezi šťovíkem bublá pramínek s vodou ledovou jak čert. Doplňujeme prázdné lahve, voda má zvláštní vápennou příchuť, ale není chlorovaná.

Pohled ze Suchého na hlavní hřeben s Bílými skalami a Malý Kriváň   Sestupujeme do Bílých skal    V Bílých skalách    V Bílých skalách    V Bílých skalách    Pohled zpět od studánky pod sedlem Priehyb přes Stratenec a Bílé skály na Suchý

Od pramene začíná výstup přes sedlo Priehyb na Malý Kriváň (1670 m.n.m.), druhou nejvyšší horu Malé Fatry. Celý jeho masiv a hlavně vrchol je zdaleka vidět. Je totiž z nějakého důvodu zohyzděn betonovým sloupem již notně pošramoceným od úderů blesků. Napínáme všechny síly a za hodinu je Malý Kriváň dobyt. Z vrcholu vidíme, co jsme ušli. V dálce ještě naposledy zahlédneme vrchol Suchého a Bílé skály. A co nás ještě dneska čeká? Je to kóta našeho putování nejvyšší, Velký Kriváň. Z Malého Kriváně již můžeme přehlédnout skoro celý hřeben, od Suchého na západě, přes Velký Kriváň až po vůbec ne hřebenový vrchol rozeklaného Velkého Rozutce na východě. Hřeben se vine a klikatí jako had. Výhled mimo  je v oparu, všude kolem se do dálky táhnou nesčetná horstva s hlubokými lesy. 

Masiv Malého Kriváně z Bílých skal    Malý Kriváň od studánky pod sedlem Priehyb    Vrcholový snímek celé expedice na Malém Kriváni (1670 m.n.m.)

Na Malém Kriváni potkáváme turisty, kteří  putují opačným směrem. My se ovšem vydáváme dál na klikatý travnatý hřeben. Velký Kriváň se vypíná po pravé ruce a připadá nám docela blízko. Poměrně dost klesáme. Velký Kriváň se schoval za "travnatý kopeček" zvaný Pekelník (1609 m.n.m.). Výstup na něj je opravdu úmorný. Ale za to je to opravdu poslední kopec na cestě k Velkému Kriváni. Výstup na Pekelník je dobrý trénink pro závěrečný výšvih na nejvyšší vrchol celého pohoří, za půl hodiny jsme na rozcestí pod vrcholem. Ještě pár minut a jsme nahoře. Otevírá se pohled do Snilovského sedla s vrcholovou stanicí lanovky z Vrátné doliny. Hřeben pokračuje Vrcholem Chlebu, výhledu začíná dominovat skalnatý kužel Velkého Rozsutce a největší kupa trávy Stoh. Je vidět také Chata pod Chlebom, turistická známka, tady přenocujeme a nabereme sílu na druhý den. Nad jižním obzorem nad Velkou Fatrou začíná bouřka a máme pocit, že se žene přímo na nás. Rychle sestupujeme do Snilovského sedla, odbočujeme na zelenou značku, která nás dovede po pohodlné cestě až na chatu. Je pět odpoledne a máme toho až nad hlavu.

Sestup z Malého Kriváně    Zpětný pohled na Malý Kriváň     Zpětný pohled na Malý Kriváň ze sedla Bublen pod Pekelníkem    Masiv Velkého Kriváně a špička Pekelníka     Pekelník (1609 m.n.m.)    Velký Kriváň, poslední výšvih    Snilovské sedlo z Velkého Kriváně (1709 m.n.m.)    

V chatě jsme ubytováni do jednoho ze dvou pokojů, do kterých se vstupuje přímo z lokálu. Na ploše cca 4x3m je devět lůžek, vždy tři nad sebou. Stolek, malé okénko a jinak nic. Povlíkám si postel čistými "obliečky" a na pár minut uleháme jen tak jak jsme dorazili. Nyní se hodí cukle, které vydolovány z útrob batohu, budou nošeny zatím v určitě nejvyšší nadmořské výšce 1415 m.n.m. Po vydatné teplé večeři pivko před chatou, západ slunce nad Velkým Kriváněm a spát. V deset je v pokoji zhasnuto, ruší pouze kluci z putovního tábora, kteří se snaží vylézt na postele ve třetím patře. Ti větší z puťáku se uložili ke spánku na zemi vedle v lokále, v jedenáct už celá chata spí. 

Chata pod Chlebom je také pod Velkým Kriváněm

 

pokračování na další straně                          

 

Mrkněte i na web o přechodu Nízkých Tater 3.-5.7.2005

 

malafatra04@seznam.cz

 

 

 

TOPlist

od 14.2.2005